Jak jsem k nim přišel a čím jsem si prošel
Jak jsem to měl s kytarou jsem popsal v tomto článku. A jak to bylo s klávesovými nástroji? Úplně jednoduše. Může za to francouzský skladatel, zpěvák, pianista, buřič a náruživý kuřák Serge Gainsbourg. Toho si velice oblíbila moje žena a i mě v mnohém oslovil. Zejména tedy tím klavírem. Sledoval jsem tehdy, asi po desáté, jeho životopisný film a říkal jsem si, že by to bylo krásné takhle trochu si zahrát na klavír. A po třech pivech jsem si řekl, proč se o to vlastně nepokusit. Ráno mě ta myšlenka pořád držela, tak jsem to rozjel.
Tenkrát mi hodně pomohla kolegyně v práci, která mi za velmi přátelskou cenu prodala klávesy po své dceři. Vůbec nic jsem o tom nevěděl, až na to, že by to mělo mít dynamickou klaviatruru a to mělo. Tak hurá, nástroj jsem měl, z internetu jsem postahoval nějaké učebnice a začalo to. Nebudu tady popisovat celou cestu mého učení. Jen jsem dlouho řešil, jestli chci hrát na klávesy, nebo na klavír (digitální, o akustickém jsem nikdy nepřemýšlel), tedy po té co jsem zjistil, že to není totéž. Také jsem se párkrát rozhodl pro klávesy, pak pro klavír abych nakonec zjistil, že vlastně nemá cenu to řešit a budu si hrát tak jak chci a na co chci. Nakonec i k tomu klasickému akustickému klavíru jsem se dostal.
Začínal jsem na obyčejné klávesy Yamaha PSR… něco se 64 klávesami. Nevím jak dlouho jsem je měl, ale zvládl jsem na nich veškeré úplné začátky. Pak jsem se začal poohlížet po něčem lepším. Zanedlouho jsem narazil na inzerát a odněkud kolem Trhových Svinů jsem dotáhl Yamahu DGX-220, což už se označovalo jako Portable Grand, ale v podstatě to byly stále jen klávesy s dynamikou a větším rozsahen 76 kláves. Jo a každopádně to mělo lepší zvuk. Pomohl jsem si tím dost, ale kategoricky jsem se nijak neposunul. Taktéž jsem na nich ale strávil dost dlouhou dobu a dost jsem se naučil.
V té době jsem také začal zkoušet hudbu na počítači a nějaké virtuální nástroje. Pořídil jsem si k tomu první nový nástroj, nějaký midi kontroler od Rolandu. Ale to mě neoslovilo a téměř vzápětí jsem to zase poslal dál.
Každopádně přišel milník v mé snaze se něco naučit. Došel jsem do stádia, že už jsem sám nevěděl jak dál a tak jsem si našel učitele a další dva roky pokračoval pod odborným dohledem. Byly to super léta a rád na to vzpomínám. Hodně mě to posunulo dál a měl jsem z toho radost. Také jsem byl v té době ohledně hraní nejaktivnější. Pak se ale začal projevovat nedostatek času. Kačenka roste, pracovně začínám být stále více vytížený a nakonec ta největší rána, když manželce diagnostikovali rakovinu. Bohužel jsem musel začít hraní omezovat, dále jsem pokračoval sám bez učitele a už nikdy jsem nebyl tak aktivní a vyhraný. Ale ještě předtím než jsem přestal chodit k učiteli jsem opět vyměnil nástroj, tentokrát již za “skoro opravdový” hudební nástroj. Pořídil jsem opět bazarový a opět Yamahu. Byl to můj první nástroj s kladívkovou mechanikou a plnou klaviaturou.
Co mě bavilo na tomto nástroji by ten pocit, že to vypadá skoro jako klavír. Pěkně se na to hrálo, ale kladívková mechanika, aspoň v tomto konkrétním nástroji byla velice hlučná. Což samozřejmě při běžné hře nevadilo, ale hodně jsem cvičil na sluchátka, abych neobtěžoval ostatní doma, nebo nebudil dítě. U předchozích nástrojů nebylo nic slyšet, ale s tímto bylo slyšet “bouchání” po celém bytě. Naštěstí to nikomu nějak extra nevadilo, ale byl to hodně velký rozdíl. To druhé co mi nakonec po nějaké době vadilo byl celkem plochý a laxní zvuk, hlavně basy hodně chyběly, což mi začalo vadit. Do třetice jsem zatoužil zahrát si i s doprovodem. Chvíli jsem to řešil počítačem, ale nebylo to ono.
Asi po dvou letech jsem se odhodlal k další výměně za bezkonkurenční, tedy aspoň pro mě v té době (2019) bezkonkurenční Yamahu DGX-660. Má také plný rozsah kláves, má také kladívkovou mechaniku, ale mnohem tišší. Navíc má samozřejmě milion dalších funkcí z nichž v poslední době využívám třeba možnost nahrát si do kláves vlastní midi nějaké skladby, kterou zrovna zkouším. Při cvičení tak nemusím pouštět počítač a vystačím si pouze s klávesy. Stejně tak poslední dobou využívám klávesy na kytaru v kombinaci s efektovou krabičkou. Je to prostě univerzální všestranný nástroj.
V roce 2022 už hraju na klávesy tak málo, že jsem se opět rozhodl pro změnu. Nemá cenu, aby mi část obýváku zabíralo digitální piano, které už používám spíš na nahrávání klávesových partů jako doprovod ke kytaře, kterou upřednostňuji stále více. Yamagu DGX 660 jsem prodal a pořídil úsporné řešení v podobě midi kontroleru Arturia KeyLab49, který mi umožňuje nahrávat klávesy, a v úspornější míře si i trochu zahrát, když mám chuť a čas, kterého je ale stále méně. Tyto klávesy používám buď pro hraní s dodávaným Softwarem Arturia AnalogLab, nebo pro nahrávání v Presonus Studio One. Ukázka třeba zde: The Sleeping Tune
