Pamatuji si to jako by to bylo včera. Přitom se jedná o jaro, nebo léto nejspíš 2019. Seděl jsem na okraji pískoviště, nebo někde poblíž na lavičce a nudil se zatím co si Kačenka někde hrála. A koukám jak kousek ode mě jede malá holčička na skejtu. A hned jsem dostal nápad 🙂
Nic jsem o tom nevěděl a tak jsem hned na místě vytáhl mobil a začal googlit, co to obnáší a jaké jsou možnosti. Klasický skateboard jsem zamítnul, na to jsem přeci jen trochu starý a že bych se chtěl někde přerazit… ale longboard mě zaujal.
Ještě pár dní jsem si zjišťoval další informace, přemýšlel a nakonec si řekl, že za zkoušku nic nedám. Udělal jsem to, co se obecně nedoporučuje a zašel si koupit svůj první pennyboard do Sportissima. Ale myslím, že to nebyla špatná volba. Spolu s ním jsem pořídil helmu a chrániče a hurá na to. Byla to docela sranda, ale bavilo mě to. Jezdil jsem na cyklostezku vedle rybníka Velký Zvolenov u Hluboké. Zvolil jsem tuto možnost pro malý výskyt cyklistů a snadnou dostupnost autem. Na chodník nebo cyklostezku mezi lidi jsem si netroufal.
Po nějaké době jsem vymyslel, že by bylo fajn mít jeden penny doma a jeden trvale v autě. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet originál australský Pennyboard. Popravdě jsem ale neshledal vyloženě dramatický rozdíl od penny ze Sportissima. Original Penny měl očividně lepší ložiska, ale to bylo vše. Samozřejmě je otázka, jak by srovnání dopadlo po delší době, což se u mě nestihlo.
Po další době jsem dostal velkou chuť vyzkoušet větší longboard, konkrétně mi padl do oka cruiser s klasickou dřevěnou deskou. A protože jsem se Sportissimem neměl vyloženě špatnou zkušenost, pořídil jsem jej také tam. Navíc šlo stále jen o zkoušku, jestli mě to vůbec bude bavit a nechtěl jsem moc investovat.
Jezdil jsem stále k Hluboké, ale sem tam jsem zkoušel i jízdy ve městě. A přicházelo první rozčarování. Má původní myšlenka dopravního prostředku na krátké vzdálenosti se jevila jako nereálná. Jízda po cyklostezce byla v pohodě, ale na rozbitých chodnících jsem si moc neužil. Spíše naopak. Přišlo první prodávání. Chtěl jsem prodat jeden penny, ale nakonec jsem prodal oba. Na cruiseru se mi jezdilo líp a nechal jsem jen ten.
Když mi nevyšel longboarding jako doprava po městě, přišla první krize, kdy jsem začal pochybovat o budoucnosti tohoto vyžití. Přes zimu jsem vychladl a na jaře to vypadalo, že se na to vykašlu, prodám i cruisera a tím uzavřu tuto kapitolu.
Jenže, jak jsem vzal prkno do ruky, abych ho nafotil do inzerce, zase se to ve mě otočilo. Pořád mě to přitahovalo, navíc mám i jistou náklonnost k longboardům obecně. Jak to říci, líbí se mi to po technické i grafické stránce. A tak jsem to místo focení vzal zase ven, sjel si, zjistil, že jsem nic nezapomněl, krom menší jistoty a znovu to začal zkoušet. To byl rok 2021.
Ale tentokrát jsem se vzhlédl v dancing a freestyle longboardingu. A protože na to je cruiser nevhodný, pořídil jsem bazarový longboard, tentokrát už pořádný a kvalitní. A změnil jsem lokalitu a začal jsem jezdit na silnici u Žabovřesk, kde byl mnohem lepší asfalt a minimální provoz. No a za léto jsem se naučil pivot. Bavilo mě to, ale po čase mě trochu obtěžovalo jezdit relativně velkou dálku na tu svou silnici.
Příští rok z jara jsem se do toho opět moc nehrnul. Převážně kvůli tomu, že už se mi nechtělo jezdit za Žabovřesky, ani k Hluboké už se mi nechtělo a na ježdění mezi lidmi v provozu jsem požád neměl dost odvahy.
Přišel ale další milník a to elektro longboard. Zajímal jsem se o něj delší dobu, ale nikdy jsem neměl odvahu do toho jít. Až v létě 2022 jsem se odhodlal a koupil Exway Wave. Zde mě opět zlákala myšlenka dopravního prostředku a tudíž pravidelného vyžití. Párkrát jsem to zkusil zase na stezce u Hluboké, pak přímo na stezce v ostrém provozu a od září začínám jezdit to práce.
Jezdil jsem na něm pravidelně do práce, občas i k našim do Litvínovic. Byla to docela zábava. Vynechával jsem jen když pršelo a skončil jsem až s příchodem zimy. Ale jak už to u mě s tím longboardem bývá, přes zimu jsem si to zase rozmyslel a s blížícím se jarem shledal poznání, že už se na to tolik netěším. Trochu jsem své pocity analyzoval a zjistil jsem, že mám jistý psychický blok se svým věkem. To druhé co mi vadilo a proč jsem se vlastně netěšil na cesty do práce, je všeobecný povrch stezek a chodníků. Dnes se všude dávají dlažby, po kterých mě to vůbec nebaví a tam co je asfalt je většinou rozbitý. Na cestě do práce jsem měl vytipovaných asi devět míst, kde jsem musel dávat bacha abych se nerozflákal. Možná výmluva? I kdyby, došel jsem k závěru, že se dál budu věnovat sportům hodícím se mému věku a na po čtyřicítce už znovu s longboardem začínat nebudu. Ještě koncem zimy jsem vše prodal a do nového roku vstupoval s čistou hlavou.