HUDBA
Hudba je pro mě důležitá již od útlého mládí. Vždycky jsem rád hudbu poslouchal a od jisté doby jsem snil o tom jí i “dělat”. Nejdřív jsem se od táty naučil hrát na španělku pár akordů, až jsem to jako samouk dotáhl na elektrice do hraní v metalové kapele. Ale ne na dlouho. Pak následovalo klávesové období. Nejdřív jsem to zkoušel sám, pak jsem asi na tři roky chodil k učiteli. Když jsem přišel k poznání, že mám na hraní čím dál tím méně času a že už to asi dál nevytáhnu, pokračuji zase sám. Teď fušuju do obojího na amatérské domácí úrovni.
Co se týká toho poslechu. Byl jsem vlastně odkojenej “kotlíkem”. V pubertě přes Satrianiho, Santanu a mnoho dalšího jsem nakonec na dlouhou dobu zakotvil v metalu. Po třicítce a během svého klávesového období jsem se zklidnil, dal si s metalem pauzu a od té doby mi není cizí jednodušší barový jazz na pohodu, smysluplné elektro starý český bigbeat a všechno možné, co má hlavu a patu. K metalu jsem se také vrátil a nic mě nenakopne víc než pořádnej metalcore, nebo melodickej death metal.
Hudba je jen koníček
Nerad bych, aby to vyznělo, že jsem nějaký hudební profesionál. Kdepak hudba je pro mě pouze koníčkem a kratochvílí. A to je zde slovo kratochvíle dost zvláštně použito. Ty chvíle si totiž musím vydobýt ze svého volného času, kterého není příliš. A moje úroveň je jen taková, kolik toho času ukousnu. Hudbu si dělám jen sám pro sebe a pro vlastní potěšení.
SPORT
a všechno různé možné i nemožné
Sportu se věnuji celý život. Mám za sebou životní etapu vrcholového sportu a možná právě proto jsem si řekl, že teď už sport jen pro radost. V žádném případě se nepovažuji za sportovního závisláka, do toho mám hodně daleko, ale také si nedovedu život bez pohybu představit a proto jsem se rozhodl si tu o tom sem tam něco zaznamenat. Jsem čistokrevný individualista. Nikdy mě nebavili sporty kolektivní a už vůbec míčové. Míč je nepřítel, vždycky jsem s ním dostal dříve či později do hlavy.
Tím vrcholovým sportem, který jsem v mládí provozoval, bylo plavání. Můj životní sport je windsurfing, milovaný a nenáviděný. Milovaný protože je to ten nejlepší sport a nenáviděný, protože je drahý, časově náročný a dá se provozovat jen když fouká a ještě v tu chvíli na to musí být čas. Jezdil jsem na kole, na kajaku, zkouším to na longboardu. Běhám, cvičím, dřív ve fitku, teď doma. To další co v mém životě nesmí chybět je rekreační turistika. Nepovažuji za sport, proto tuto sekci označuji též aktivity.
Sportem ke zdraví
Je heslo kterým se teď řídím. A tím zdravím myslím kromě toho fyzického, které je tak nějak obecně samozřejmě považováno hlavně to psychické zdraví. Sport, nebo obecně pohybová aktivita mi musí přinášet štěstí, relax, uvolnění, nebo radost z fyzického vyčerpání, což je v podstatě také forma relaxu. Zkrátka mám podmínku, že bych se neměl nutit. Což někdy musím 🙂 ale kdyby to mělo přerůst v nějaké větší přemlouvání hraničící s nechutí, tak se na to raději vyprdnu.
…a další různé téma
Dále si zde dávám všechno možné co mě zajímá. Není to blog, nejsem žádný spisovatel, ale jen odkladiště zájmů, nápadů a myšlenek.