Jak a proč jsem přešel z digitální zrcadlovky Canon na bezzrcadlovku Sony
Doba vzniku článku 2016
Krátká historie s digitálem
Detailnější historie mého vybavení je popsána v sekci autor. Nyní jen ve zkratce až od digitálu. V roce 2005 jsem definitivně opustil kinofilm a do světa digitální fotografie vstoupil kompaktem od Sony. Důvody byly už tenkrát stejné. Zrcadlovka moc velká, kompakt má člověk pořád u sebe. V druhé řadě hrála svojí roli cena. Sony P200 stálo tenkrát přibližně 10.000 Kč a byl to vrcholový kompakt své doby. Zrcadlovka v té době za tu cenu čistě low end.
S kompaktem jsem ovšem nevydržel dlouho. No na druhou stranu možná až překvapivě dlouho. Po třech letech jsem se vrátil k zrcadlovce. Chtěl jsem vyšší kvalitu výstupu a možnost fotografii více ovládat. Začalo to Canonem 450D a setovým objektivem. Přes Canon 7D jsem nakonec na chvíli skončil u 6D, kdy jsem podlehl kouzlu velkého čipu tedy Full Frame. Co se týká objektivů, nakonec jsem zakotvil výhradně u “elkových” objektivů. Vystřídal jsem i nějaká pevná skla, ale nakonec jsem zůstal u třech zoomů kterými jsem pokryl vše potřebné. 8-15, 24-70 a 70-200 vše f/4 L.
První náznaky zájmu o bezzrcátka
Dnes již nevím kdy ten první impulz přišel. Bylo to vnuknutí, zda existuje něco malého, lehkého, ale stejně kvalitního jako je zrcadlovka, protože sem tam už mi velikost a váha nevyhovovala. Vím ale přesně, že tenkrát jsem se nad tím pousmál a spokojeně zůstal u zrcadlovky. Jenže pocit zůstával a čím dál tím častěji, jsem se díval a zjišťoval co je na trhu. Po nějaké době už jsem věděl, že případný přechod bude zase na FF, protože jíz zpátky na APSC formát bych vnímal jako krok zpátky. A to je v této době (2016-2017) v podstatě jediná volba a to SONY. Je tu ještě Leica, ale ta je trochu mimo mojí realitu. Nejen cenou.
Jestli jednou přejdu na CSC bude to Alpha 7
Od té doby jsem systémy CSC pravidelně sledoval. Bylo jasné, že v nabídce je pouze jedna řada. Když jsem poprvé studoval “Alfy 7” skončil jsem u přesvědčení, že zase až tak výrazně menší nejsou, levnější už vůbec ne a co se týká objektivů, ty jsou snad ještě vetší, těžší a dražší než ty co mám (24-70 a 70-200 f4). Takže opět na nějakou dobu sečteno podtrženo, přechod nemá smysl a hotovo. Na nějakou dobu jsem měl klid. No jo, ale jak jednou začne červíček hlodat… Uběhlo pár měsíců a už zase studuji co to Sony nabízí. To už je podzim roku 2016 a tentokrát už se tomu začínám zcela vážně věnovat.
Důvody ke změně systému
Co mě vlastně k tomu nutí. Mám Canon EOS 6D. Je to výborný tělo, dosud nejlepší co jsem měl. Předtím jsem měl Canon EOS 7D, který byl trochu větší, těžší, lépe zpracovaný, více utěsněný do nepřízně, měl lepší ostření a byl nesrovnatelně rychlejší. 6D vedle něj působí jako chudší bráška, ale co se týká obrazové kvality je 6D nesrovnatelně navrch. Jelikož je pro mě a pro mé potřeby obrazový výstup důležitější než rychlost je 6D jasným favoritem se kterým jsem nadmíru spokojený.
Co se týká objektivů. Rybí oko 8-15 je vynikající, ale poslední dobou extrémně málo využitý objektiv. Canon EF 70-200 f/4 L IS USM je bezesporu nejostřejší zoom co jsem kdy měl. Skutečně povedený objektiv s bezvadně fungující stabilizací. Jediná nevýhoda je pro mě jeho velikost. Na mě už příliš velká a dlouhá roura. Druhá věc je jeho minimální využití. Na dovolené jsem ho vytáhl opravdu ojediněle. Ve větší míře spíše ležel na hotelovém pokoji. A pro krajinu a architekturu ho využívám minimálně, protože se s ním nechci tahat. Nejvíce využívaný objektiv je Canon EF 24-70 f/4 L IS USM. Přijde mi daleko lepší a ostřejší než Canon EF 17-40 f/4 L USM, ale ani tak s ním nejsem opticky úplně na 100% spokojený.
Takže když to shrnu, mám perfektní tělo, jeden hodně využívaný objektiv o kterém si ale stále myslím, že by mohl být lepší a dva objektivy se kterými jsem spokojený, ale skoro vůbec je nepoužívám. Tato výbava má celkem 2655 gramů a pro její neskladnost se vždy rozhoduji co kdy a kam vzít sebou. Jeden čas jsem dokonce zkoušel i dvě těla, ale to je pro mě vyloženě nepříjemné.
Poslední úvaha před přechodem na CSC systém
Takže to jsou důvody proč zase koukám na nabídku bezzrcátek a co teď s tím. Začínám se tomu vážně věnovat, hledat, zkoušet, porovnávat a počítat. Počítat cenově a hlavně váhově. Po pár dnech, možná týdnech přichází verdikt. Pokud bezzrcadlovku, tak jedině s lehkým kompaktním pevným sklem.
Co očekávám od přechodu na CSC a co tím získám
Zbývalo nakonec vše zrekapitulovat a ujasnit si všechna pro a proti. Co po přechodu požaduji. Zachovat kvalitu výstupu. Což můj přechod z Canonu 6D na Sony A7 splňuje, v jistých případech (A7R) i překonává. Ulehčit si váhově a rozměrově. Což přechod splňuje za předpokladu použití pevných skel. U světelných zoomů by se o polepšení nejednalo. Polepšit si opticky u širokého ohniska. Opět splňuje za předpokladu pevných skel.
O co přijdu přechodem na CSC
Za prvé přijdu o zoom objektivy a jejich pohodlí. Mít dva, nebo tři zoomy je určitě pohodlnější než plnou brašnu pevných skel. Vím že ze začátku budu muset vystačit maximálně se dvěma pevnými objektivy, než se sbírka skel rozroste. To bude trochu šok z přechodu ze tří zoomů o celkovém součtu ohnisek 8-200. Ale pokud se chci někam posunout posunout, musím to zkusit. Druhá věc o kterou přijdu je celkově dlouhé ohnisko. Minimálně do začátku neuvažuji o delším ohnisku. Ale vzhledem k malému využití současného teleobjektivu této ztrátě nepřisuzuji až tak velkou váhu. Další věc se kterou počítám je znatelně horší ostření. Byl jsem si vyzkoušet a osahat Sony A7 na prodejnu. Zkoušel jsem jí rovnou s objektivem Sony 55 f/1.8 ZA se kterým počítám a rychlost ostření mě celkem příjemně překvapila. Nebylo to tak strašné, jak jsem si představoval. Ale přeostřování na regálech v prodejně se nedá brát příliš vážně. Ztrátu optického hledáčku v té době v podstatě vůbec neřeším. Jelikož nosím brýle, předpokládám spíše využití displeje.
Konečné rozhodnutí a výběr nového vybavení
Nakonec jsem se rozhodl pro změnu. No jo. Ale co bude mým novým vybavením? To byla zatím stále otázka. Že to bude Sony A7 bylo jasné, ale která? A7, A7 II, nebo A7R. Rozhodoval jsem se mezi těmito třemi. Nakonec jsem z výběru vyloučil druhou generaci. Jde mi především o kvalitní výstup. Největší přednost druhé generace spatřuji v pětiosé stabilizaci a to je právě to, co mě nejméně zajímá. Co se týká objektivů, měl jsem zatím jasno v jednom – Sony Zeiss 55/1,8 ZA. Druhá volba – Sony 28/2, nebo časem Zeiss Batis. Ultraširoké a nějaké delší ohnisko je otázka času. Dále je ve hře systémový blesk. Zcela logicky mi z toho vyšli dvě kombinace. Z peněz které jsem získal prodejem DSLR si můžu koupit A7 se dvěma objektivy, bleskem a ještě pár drobných zbude. Ta samá částka vyjde na A7R v setu s 55/1.8 a ještě něco budu muset doplatit. Nějakou chvíli jsem nad těmito možnostmi přemýšlel a finálně vybral SONY A7R.
Co bude dál?
Na to jsem sám zvědavý. Jsem pln očekávání a po pořízení naplněn nadšením. Po nějaké delší době až pomine eurforie a až budu mít nafoceno víc snímků určitě sepíšu článek o tom, jaká je skutečnost od původních představ a jak jsem s přechodem na nový systém spokojený.