… teda zatím jedna
Schecter Omen-7 Diamond Series
Sedmičku jsem nikdy nechtěl. V inzerci je jich hromada. Někdy z toho mám pocit, že přišel boom sedmistrunných kytar, každý si jí pořídil, pak to opadlo, spousta lidí zjistila, že to nepotřebuje a teď o to v inzercích zakopáváme. Mluvím zhruba o letech 2022 – 2023. Na jednu stranu mě to lákalo, aspoň si to vyzkoušet jaké to je, ale pokušení jsem vždy odolal a veškeré sedmičky v inzercích přehlížel. Se svojí laickou hrou si se šesti strunami bohatě vystačím. Ale náhoda tomu chtěla, abych si jí nakonec opravdu vyzkoušel. Dostal jsem se k ní tak, že jsem prodával svojí Ibanez RGA42FM a ozval se mi zájemce o výměnu. Naslepo jsem mu napsal své požadavky na kytaru a on se s ní strefil do všeho co jsem požadoval. Kromě té jedné struny navíc. Chvíli jsem to zvažoval a nakonec jsem dospěl k závěru, že to zkusím. Jde o kytaru z roku 2005, je to pekelně těžká masivní kytara se silnými známky opotřebení, ale ta bude hrát ještě za 50 let. Zatím jsem s ní velmi spokojený a s tou sedmou strunou pomalinku nacházíme vzájemné přátelství. Uvidíme jak to půjde dál. Pár specifikací je v přehledu kytar.
Tak za chvíli to bude rok, co mám tuhle těžkotonážní mašinu doma a musím říct, že jsem stále více spokojený. Zjišťuji, že se mi na ní hraje výborně, skoro nejlépe. Má přesně takový dohmat, jaký mám rád, čili celkem nízký, ale ne úplně extrémně. Neuvěřitelně drží ladění. Jí naladím, na týden pověsím na zeď, zatopím vyvětrám, pak jí vezmu do ruky a stále ladí. Neuvěřitelné. Tím, že má o strunu více jsou struny blíže k sobě, což se někde hodí, někde ne, záleží na stylu, ale tam kde je to výhoda je to super. Momentálně můžu prohlásit, že je to nejlepší kytara co v současné době mám. Kdyby to nebyla sedmička, hraju na ní pořád.
Po dvou letech můžu prohlásit jedno. Pořád jí považuju za nejlepší kytaru co mám, ale hraju na ní čím dál tím méně. Pořád se držím šesti strun. Měl jsem i tendenci jí prodat, ale nic moc velký zájem se neobjevil. Byla by to samozřejmě otázka ceny, prodával jsem jí za šest tisíc, pár zájemců se ozvalo, ale prodej se nikdy nedotáhl do konce. Možná také z důvodu, že jsem nebyl ochotný jít s cenou níže. Je totiž pravda, že i když na kytaru moc nehraju, vážím si jí a než abych jí prodal levněji, to si jí raději nechám a třeba jednou za nějaký čas budu nutně potřebovat hrát něco na sedmičku a ještě budu rád, že jí vytáhnu. A je to fakt pěkně bytelná kytara z roku 2005. Škoda jí za mrzkou cenu pozbýt.