Tak přemýšlím co se událo v roce 2023 a jak bych to shrnul. Začátkem roku jsem prodal veškerou foto výbavu a usmyslel si, že dokud nebudu mít chuť a čas vrátit se k focení trochu vážněji, zvládnu to s telefonem. A to se mi celkem daří. Ale je fakt, že jsem toho moc nenafotil, tedy aspoň zatím. Více jsem se o tom rozepsal v samostatném článku Tak to přišlo, dočasný konec foťáků?
No a během roku jsem sepsal velký článek, který mi zabral spoustu času a úsilí Vektory a fotobanky. Hlavní účel tohoto rozsáhlého díla byla touha zmapovat mou tvorbu vektorů, které jsem věnoval spousty let a přesto se nikdy nikde na těchto stránkách neobjevily. No a protože vektory byly přímou součástí mého působení na fotobankách, udělal jsem to jako jeden velký přehled, který stejně jako to focení výše končí koncem tvorby 🙂 no tím by mohl skončit i tento příspěvek. Končím, už nic nedělám, poslední zhasne.
Ale ne, ještě ne, tak ještě rozsvítím a posvítím si na současné rozpoložení mého pohledu na tvorbu. Tedy jak to vidím začátkem roku 2024. Na konci výše zmíněného článku píšu: “Zatím to tedy vypadá na zaslouženou pauzu, nádech a vrhnutí se po hlavě do nové tvorby, jen ještě nevím v jaké podobě.” A jedno nadechnutí, nebo spíše pokus o nádech tu byl a překvapivě mi z toho vylezl úplně jiný pohled na věc, než jsem čekal.
O Vánočních svátcích, co jsem se jen tak poflakoval a nic nedělal, jsem aspoň přemýšlel. A vymyslel jsem nápad, takový pokus vzít jednu svou 3D práci, vyrenderovat jí jako kresbu a tu pěkně ručně domalovat ve stylu akvarelu, nebo jakékoliv jiné malby. Potom zkusit to samé, ale digitálně přes tablet a následně to porovnat s tím, co dokáže AI. A ještě před koncem roku jsem se do toho pustil. Vzal jsem tento 3D model a vyrenderoval jej jako kresbu.
Následně jsem si ho vytisknul a “vymaloval” vodovkami jak za starých školních časů. Půjčil jsem si od dcery štětce, vodovky jsem měl vlastní a pustil jsem se do práce. A výsledek? Stojí za prd. Podle mě teda. Za prvé jsem z toho vypadnul, už asi 15 let jsem netvořil rukama, takže to vypadá fakt jak ze školní lavice. Což o to, asi bych se do toho zase dostal, trochu bych potrénoval techniku a oko, ale potíž je v tom, že mě to nějak nenadchlo, neoslovilo a neměl jsem po dokončení chuť se do toho znovu dostávat. Tak fajn, to by jsme měli, řekl jsem si. Tudy cesta zatím nevede, tohle chce ještě uzrát a nechat na jindy.
Druhá fáze spočívala udělat to samé, ale digitálně. Tady přišel první zádrhel už ve fázi se k tomu vůbec dostat. Neměl jsem na to chuť a den za dnem jsem to odkládal. Až jednoho dne jsem na to konečně dostal chuť, sedl si k tomu a po pěti minutách jsem se na to vyfláknul. Prostě mě to nebavilo, úplně jsem ztratil chuť tvořit. Takže fáze “dva” se přeskakuje a postupuji rovnou ke třetímu kroku. Chtěl jsem si svá vlastní díla, ve výsledku tedy to jedno porovnat s výsledkem generativního umění, tedy co dokáže AI.
Výsledek asi mluví za vše. Nevím jak přesně formulovat závěr, ale vím co z toho vyvodit. V tuto chvíli jsem celkem vyhořelý co se týká vlastní tvorby. Nemám chuť investovat čas a úsilí do něčeho, co si dokážu vygenerovat za pár vteřin. Takže se vracím ještě jednou ke svému předchozímu závěru: “Zatím to tedy vypadá na zaslouženou pauzu, nádech a vrhnutí se po hlavě do nové tvorby….” jen ten nádech bude chtít asi víc času, potřebuji si po tvůrčí stránce odpočinout a jen se sem tam věnovat něčemu jednoduššímu. On ten správný čas jednou přijde.