V uplynulém roce, myslím 2019 se u mě prohlubovala rozpolcenost, mezi fotografií a grafikou. V mém případě je myšlena 3D grafika za použití programu Blender 3D.
Ohledně fotografie se začínám cítit lehce omezený v uměleckém vyjádření. Dnes fotí skoro každý a nutno podotknout, že každý druhý fotí dobře. A každý třetí velice dobře. No dobře, je to trochu nadsazené, ale je pravda, že opravdu šikovných fotografů je dnes hromada a zvlášť krajinářská fotografie kypí stovkami excelentních záběrů. Ne náhodou, se dnes v podstatě ani nepozastavíme nad dobrou fotkou, která by ještě před pár lety rozpoutala naprostou senzaci. Dnes se taková fotka zařadí mezi stovky ostatních a je přelítnuta několikavteřinovým zájmem a to pravděpodobně ještě v nějakém malém náhledu. Jsou zde výjimky, fotografové kteří posouvají hranice krajinářské fotografie, ale těm si netroufám konkurovat. Možná i proto jsem fotografování v roce 2020 omezil, bez nějakého záměrného úmyslu. Hledám cestu jak na nové vyjádření. Něco, čím bych osvěžil svou fotografickou práci.
No a pak je tu grafika. Tam také pociťuji jakousi brzdu v rozletu. Když se podívám na své shrnutí na této cestě, prošel jsem si začátky, vyzkoušel jsem si různé odvětví a žánry a došel na jisté rozcestí, na kterém teď přešlapuji a nevím kam se přesně vydat. Občas mám pocit, že jsem chytil ten správný směr, ale po pár krocích zjišťuji, že to není to pravé a vracím se zpět na ono rozcestí, abych tam ještě nějakou dobu stál na místě a přemýšlel, kterou cestou se vydat. Ono by nebylo těžké, vydat se cestou, na kterou mě táhne srdce a věnovat se něčemu, co by mě stoprocentně bavilo a naplňovalo. Tam bych věděl a mohl bych se rozběhnout co mi budou nohy stačit. Ale je tu jedno ale, které mě nutí přemýšlet nad tím, co by mě mohlo bavit. Tím je komerční hodnota výsledného díla. Musím myslet i na to, že je třeba živit rodinu. A tak je třeba dělat věci o kterých si myslím, že budou aspoň trochu prodejné. Ty stoprocentně komerčně úspěšné díla jsem již přestal dělat. Nebaví ně to. Proto hledám takovou cestu, která mě bude bavit, ale zároveň by mohla generovat i nějaký zisk. Druhou brzdou 3D grafiky jsou mé sklony pro dokonalost a perfekcionalizmus a ta v 3D grafice obnáší spoustu času. A to je zase hráč proti mě. Nemůžu si dovolit tvořit jedno díly týdny a měsíce. Je třeba, aby to trošku odsejpalo.
Tak tu tedy stojím, konkrétně většinou sedím, a místo abych tvořil, tak jen přemýšlím co bych mohl tvořit a aby toho nebylo málo, tak ještě přemýšlím jak bych to mohl tvořit. Fotit, modelovat, renderovat, kombinovat, montovat, retušovat… ?
No a jak tak přemýšlím, napadlo mě si to so ještě trochu ztížit a začít do toho ještě malovat. Nebo jenom malovat? Digitální malba je obor, který již dlouho obdivuji, ale dosud jsem neměl až na nějaké menší nesmělé pokusy to zkusit. Digitální malba mě láká, protože to vypadá relativně jednoduše na rozdíl od 3D modelování. Ale skutečně jenom vypadá, jak jsem se přesvědčil. Představuji si, že když chci něco namalovat, hodím na papír, nebo rovnou na monitor nápad, skicu, kterou nějak rozvedu a během kratší, či delší chvíle můžu mít dílo hotové. Ve srovnání s 3D postupem, kde od nápadu až po finální výtvor uběhne několik dní, týdnů a v extrémních případech i měsíců.
Začátkem roku, nebo nějak koncem zimy jsem se vrhnul na první zkoušení digitální malby, ale ouha. Ne že bych čekal použitelné výsledky hned ze začátku, takový snílek nejsem, ale čekal jsem aspoň nějaké výsledky. A ono to přitom všechno končilo rovnou v koši. Zkoušel jsem různé techniky, různé tutoriály, ale musím uznat, že dopředu jsem se hýbal hodně pomalu, dalo-li se tomu vůbec říct pohyb vpřed. Někdy to byl malý poskok vpřed a pak velký záškub zpět. Mockrát jsem si řekl, že to není nic pro mě a že zůstanu u svého focení a modelování. Ale nebyl bych to já, aby mi to za pár dní a někdy možná i za pár hodin nedalo a nezačal jsem to zkoušet znovu. A tak jsem to tvrdohlavě zkoušel znovu a znovu. Někdy možná až příliš křečovitě, což si pak logicky vyžádalo větší přesdržku obrazně řečeno a tím pádem delší pauzu, ale stejně jsem to nevzdal a zkouším to doteď.
Od různých jednoduchých námětů krajiny jsem se dostal přes zvířata až k autům, u kterých jsem na delší dobu zakotvil. Původně jsem je maloval pouze pro vlastní radost. Pak mě napadlo, že prodej pod editorial licencí by mohl projít a nakonec jsem je zkusil dát i na Fineartamerica a Zazzle. Následně se mi to rozleželo v hlavě a rozhodl jsem se pro autorskoprávní radu přímo u advokáta. Ve zkratce jsem se dozvěděl, že nemám pokoušet hada bosou nohou a všechny své výtvory jsem stáhl z prodeje. Zastavím se ale u té tvorby. Stejně jako jinde, jsem se stále nemohl popasovat s malbou a tak jsem si začal vypomáhat renderem, který jsem pak již jen “domalovával”. Tím jsem objevil techniku, která mi vyhovuje a pomáhá v rozjezdu digitální malby. Některá auta jsem renderoval s větší pečlivostí, jiná pouze v základních tvarech a veškeré detaily dokresloval. Některá jsem maloval rovnou, ale největší úspěch má kombinace renderu a malby.
U této techniky zůstávám i nadále. Je pro mě zatím nejlepším řešením, jak ušetřit čas při modelování, texturování a svícení ve 3D fázi a zároveň mi pomáhá v začátcích digitální malby, protože nemusím řešit základní tvary a kompozici. No a něco podobného plánuji i s focením o kterém jsem spal hned na začátku tohoto článku. Ale to je již otázka dalšího časového období.