Sport, vášeň, činnost a zábava, které se věnuji možná už 25 let a ještě jsem tu o tom nenapsal ani čárku. Vyjma obecného přehledu o sportu v mém životě. Tak je načase si těch 25 let lehce zrekapitulovat. Říkal jsem si, že si udělám přehled dosavadního vybavení a zjistil jsem, že už jsem si ho před léty udělal. Takže to mám skoro bez práce, jen k tomu něco stručně připíšu a je hotovo.
K windsurfingu mě přivedl táta (1995?), stejně jako k jachtingu, ale postupem času jsem se stal čistokrevným windsurferem a jachting ustoupil do pozadí až tak, že vlastně ustoupil úplně. Ale nikdy neříkej nikdy. Své začátky jsem si prožil na rodné vodě rybníka Dvořiště, kde jsme měli chatu a tudíž stabilní zázemí. WS jsem se učil na závodním windsurfingu kategorie, či třídy D1. Dnes je to velká historie, ale já jsem si to náramně užíval a dodnes na tato léta rád vzpomínám.
Kolem mé puberty jsem pokročil na krátké prkno, jak se tenkrát říkalo, nebo také funboard. Ještě starší pojem zněl skočka. Z dnešního pohledu jsem se prostě a jednoduše začal věnovat freeridingu (2000). Nebudu tady popisovat jednotlivé vybavení, které jsem měl a které jsem jezdil, třeba někdy se o tom rozepíšu do samostatného retro článku. Vše je patrné z ilustračního přehledu.
Jednoho dne, tedy spíše během jednoho až dvou let se udály dvě změny. Opustil jsem rodné hnízdo a začal bydlet se svojí přítelkyní, později manželkou a druhá změna nastala prodejem rodinné chaty. Tím jsem ztratil zázemí, na druhou stranu jsem získal svobodu. Dosud jsem totiž provozoval windsurfing téměř výhradně (až na světlé výjimky) na Dvořišti. Od té doby co chata nebyla, se mou druhou rodnou vodou stal Dehtář, ale neomezoval jsem se pouze na něj. Dost času jsem strávil také na Lipně, na Světě, jeden čas se dost jezdilo na Vlkovák a na staré dobré Dvořiště jsem si zajel také relativně často. Zkrátka jsem to dost střídal a jel vždy tam, kde byla voda, nejvíc foukalo, nebo kam se mi chtělo (2008). Později jsem dost jezdil i na Neusiedler (2010-2016).
Vybavení jsem tenkrát dost měnil, zkoušel, objevoval a hledal. Celou svou rodinu jsem bavil hláškou “tuhle plachtu už mám do konce života” abych jí do roka zase prodal a hledal a zkoušel něco jiného. Největší změnou byl pokus o freestyle (2010), do kterého jsem se dost zbláznil, ale poměrně rychle jsem z toho vystřízlivěl a naopak se vrhnul do slalomu (2012). Což obnášelo opět změnu vybavení. Ale tentokrát jsem měl pravdu, když jsem řekl, že tohle už je napořád, protože to vybavení, které jsem si tenkrát pořídil jezdím dodnes (2024). A to už bude pěkná řádka let.
Pak přišlo období, kdy se mi narodila dcera Kačenka (2013) a toho času na WS trochu ubylo. Ale bylo to fajn období. Pak přišlo období na hovno, kdy moje manželka onemocněla rakovinou (2015) a toho času ještě víc ubylo a když jsme nakonec zůstali s Kačenkou sami (2020), už jsem měl čas na WS prakticky jen o víkendu a to jsem ještě musel mít hlídání. A chuť a sílu. A muselo samozřejmě foukat. A to nebylo moc často. I tak jsem se WS nikdy nevzdal. Jen jsem zase zmenšil svůj okruh revírů pouze na Dehtář, jinam už nejezdím.
A tím bych to mohl uzavřít. Nyní (2024) je Kačenka už dost velká, mám novou lásku, která mě jistě bude podporovat a toho času stráveného u vody, by mohlo být zase trochu více. Navíc není kam spěchat. WS můžu provozovat dokud mě nohy udrží a plachta z rukou nevypadne. A na Dehtáři je dost takových, kteří toto potvrzují a mě tím dokáží motivovat.
